a tak si to u nás přejeme…

 

 

 

 

Děti jsou zcela zanořeny v procesu svého konání a výsledek se rodí a dostavuje spontánně, „jen“ jako přirozený důsledek, nikoliv jako smysl a meta toho, co dělají. Tak žijí přítomností. My dospělí, kteří jsme byli v dětství z teď a tady nepřetržitě vytrháváni, máme možnost respektujícím a milujícím soužitím s dětmi bytí v přítomnosti obnovovat, a tak jim i sobě nabízet časoprostor pro Život a pro růst a zrání v lidskou bytost.

 

 

• • •

                      

 

a tak to mame u nas-02

S přibývajícími prožitky a zkušenostmi, které dítě při spontánním spřahování s vnějším chaosem svými smysly a pohyby svého těla získává a jimiž samo sebe staví a utváří, nabývá jeho činnost pozvolna zřejmějších a strukturovanějších tvarů a podob, a to děje-li se tak v ovzduší naprostého vzájemného přijetí a naprosté vzájemné důvěry s blízkými dospělými osobami, s nimiž v intimitě tělesné blízkosti vstupuje do vztahu matka-dítě.

 

 

• • •

 

〈〉

a tak to mame u nas-03

Bezprostřední autonomní tvořivý proces, v němž je dítě ve spojení se sebou samým, může při dostatku předchozích svobodných prožitků a zkušeností dojít i završení v takovém výsledku, který dokáže zahlédnout i vnější pozorovatel, ať už tuší, co všechno v sobě takový výsledek skrývá, anebo je k životním procesům, které nutně musely předcházet, slepý.

• • •

a tak to mame u nas-04

Stavění obydlí jako jedna z pradávných autentických  potřeb lidského rodu. Každý člověk si od početí až do uzrání v lidskou bytost ve svém vlastním individuálním vývoji v průběhu celého dětství prochází celou dlouhou historií živých bytostí na této Zemi. Od jednobuněčného organismu až po složitého člověka kráčejícího po dvou, vzpřímeného, milujícího.

 

 

• • •

 

 

a tak to mame u nas-08

Trvalá nabídka různých možností pohybu značí nepřetržitou příležitost stále znovu vyhovovat proudu svých přání, rozpoznávat své vlastní svébytné potřeby a svobodným, ryze zevnitř učiněným rozhodnutím si vybírat. V rytmu a pohybu, jenž každým okamžikem obnovuje a nastoluje stav rovnováhy, pozvolna vstupovat do času a prostoru, v nichž se dějeme jako biologické-a-kulturní bytosti.

 

 

• • •

 

 

a tak to mame u nas-09

Dětská hra není žádnou přípravou na budoucno. V prostoru vzájemného naprostého přijetí, vzájemné naprosté důvěry a tělesné blízkosti se svými dospělými, jsou děti v každém přítomném okamžiku svého bytí právě tím, čím v každém přítomném okamžiku svého bytí jsou.

a tak to mame u nas-10

A tak když orají terou pole, orají terou pole.

 

 

• • •

 

 

a tak to mame u nas-11

Zdolávání výšek jako jedna z pradávných autentických potřeb. Jeden z bezpočtu způsobů uchopování a potýkání se se zemskou přitažlivostí. Komíhání kolem středu jako bytí v rytmu. Rozmanitost volného pohybu jako stále nové hledání a nacházení tělesné, a tedy nutně i duševní rovnováhy, přiznáme-li jak tělesnému, tak duševnímu rovnocenného významu, vezmeme-li v potaz jejich vzájemnou provázanost a souvztažnost, přijmeme-li je jako nerozdělné a završující.

 

 

• • •

 

 

a tak to mame u nas-12

Bláto, voda, dříví, kameny, písek, hlína, listí, piliny, prach, zrní, pěna…
Potrava pro smysly. Po prvotním soužití v prostoru a s prostorem matky docházejí děti svými vlastními smyslovými a pohybovými prožitky při návratném spontánním potýkání se s nestrukturovanými materiály k uchopování světa vně ve vztahu k sobě samým a sebe sama ve vztahu ke světu vně. Autenticky prožívají, co je pro ně teplo, chlad, co je jim jemné, hrubé, tvrdé, měkké, těžké, lehké, z vlastního prožitku shledávají něco pevným, jiné křehkým, jedno je jim libé, druhé nepříjemné…

 

 

• • •

 

 

Všechno naše konání je obrazem našich tužeb a přání.
Všechna naše přání pocházejí z hájemství spontaneity.

 

 

• • •

 

 

Každý prožitek zanechává v autopoietickém organismu svou stopu, vše, co
po každém prožitku následuje, v sobě již tento prožitek zahrnuje a s ním se
v trvalém pohybu vždy znovu usouvztažňuje.

 

 

• • •

 

 

Volný pohyb jako jeden z nutných předpokladů uvědomění si sebe sama.

 

 

• • •

 

 

 

Být v procesu konání, s pozorností zanořenou právě v tomto procesu, bez očekávání, bez vyhlížení směrem k výsledku, které nás zaslepuje potažmo k přítomnému okamžiku. To je hra. To je teď a tady. To je prostor pro spontaneitu, a tedy pro uskutečňování sebe sama v souladu se sebou samým mimo zvnějšku uložené plány, obsahy a formy. To je rozmanitost a dynamika života. Jak u dětí, tak u nás dospělých, kteří máme po celý svůj životaběh příležitost tuto základní podmínku lidskosti v sobě obnovovat a oživovat, neměla-li možnost zakořenit v nás v čase našeho vlastního vrůstání do tohoto světa.

 

 

• • •

 

 

Veškeré úsilí vynaložené při spontánní činnosti přináší člověku prožitek blaha a únava se dostavuje jako příjemný následný mezičas a meziprostor, nikoliv jako ubíjející vyčerpání.

 

 

• • •

 

 

a tak to mame u nas-18

Začneme-li hledat jinou kvalitu života a uchopíme-li ji jako věc osobní zodpovědnosti, vstupujeme i my dospělí do nového procesu, v němž se stále znovu učíme rozpoznávat jak skutečné potřeby dětí, tak také své. A každá situace pak před námi vyvstává „pouze“ jako jev, za nímž je možno a nutno hledat místo a čas jeho vzniku a zrodu. Každá jednotlivost, z nichž se bez ustání a ve složité dynamice vztahů spřádá naše každodennost, je pozváním k rozpoznávání a následnému nutnému respektování životních procesů. U dětí i u nás dospělých. Teprve tehdy, přiznáme-li autentickým potřebám a životním procesům každého životního období jejich místo, vstupujeme do území, v němž se vzájemné vztahování veškerého děje v poměrech rovnosti.

Konat tak, že druhý vedle mne a v soužití se mnou vyvstává jako legitimní druhý, znamená druhého vidět, druhého nechat vyvstat, znamená to žít v lásce a milujícnosti.

 

 

• • •

 

 

a tak to mame u nas-19

Respekt ke druhému, ke světu, k přírodě se dostavuje bez námahy a samovolně, vrůstáme-li jako děti do prostoru důvěry a milujícnosti, a tedy se biologicky a kulturně zároveň ustavujeme jako lidské bytosti samozřejmě obdařené seberespektem, a tudíž přirozeně zodpovědné a etické. Tak se děje, pouze prožijeme-li autenticky ne-vymáhání objektivní, o sobě existující a nezávisle na každém z nás jakožto pozorovateli se vyskytující skutečnosti. Prožijeme-li veškerou dynamiku Žití jakožto tu, jež se odehrává a utváří právě a jedině tak, jak se právě a jedině v každém přítomném okamžiku odehrává a utváří.

 

 

• • •

 

 

a tak to mame u nas-20

Časy klidu a spočinutí v celodenním proudu činorodosti, které s ní rovnocenně představují způsob spřahování se sebetvorného organismu s vnějším chaosem a jsou součástí ustavičného procesu autopoiese, součástí nepřetržitého růstu a zrání v lidskou bytost.

 

 

• • •

 

 

a tak to mame u nas-21

Rosteme-li jako děti v naprosté vzájemné důvěře a naprostém vzájemném přijetí v tělesné blízkosti se svým/i dospělým/i, rosteme v seberespektu a tím nutně i v respektu ke druhému. Spolupráce pak představuje prostor a příležitost pro vzájemnost, pro koinspiraci, pro spolutvorbu a je prosta obav ze ztráty vlastní identity.

 

 

• • •

 

 

a tak to mame u nas-22

Dokážeme-li v sobě my dospělí nalézt odhodlání a odvahu opustit domnělé vnější jistoty a odpoutat se od přivlastňování si zdánlivých neměnných pravd, které počítají s existencí objektivní skutečnosti, mají děti, se kterými soužijeme, naději, že se budou moci uskutečnit a nechat vyrůst a uzrát svůj individuální lidský potenciál. Je-li potřeba autentická a okolnosti alespoň trochu příznivé, je vůle k naplnění této potřeby nezlomná a není překážky, která by byla nezdolatelná. (Kopání díry na holubník.)

 

 

• • •

 

 

Vlastními autentickými prožitky utváří se v člověku postupně vědomí sebe sama, vědomí druhého i vědomí světa. Pouze potýkáme-li se jako děti při své spontánní činnosti s konkrétní, hmatatelnou skutečností, můžeme později, pevně ukotveni, nakročit do prostor abstrakce.

 

 

• • •

 

 

Sbírání autentických zkušeností všemi smysly a hrubšími i jemnějšími pohyby těla jako pevný a spolehlivý základ pro pozdější možnost utváření, přetváření a nahlížení vlastního úsudku, jako základ a předpoklad uchopování vlastního i zvnějšku působícího konání v souvislostech.

 

 

• • •

 

 

Pradávná potřeba výstavby obydlí vyvstává opakovaně v různé intenzitě, navrací se rozložena v čase, zatímco míra a způsob strukturovanosti, pracovní postupy, zvolené materiály i mocnost odhodlání se s plynoucím časem, nastřádanými zkušenostmi a uchovanými prožitky proměňují.

 

 

• • •

 

 

Teprve nasytí-li se prvotní potřeba potýkaní se s nestrukturovaným světem (blátem, vodou, pískem…), může spontánně, zevnitř, přijít a přichází potřeba tvořit struktury. Po prvních výletech do světa zhmotnělých vztahů
a souvislostí, které přesné struktury reprezentují, se opět může navracet a navrací touha ujistit se o danostech světa nestrukturovaného a znovu se do něj jako do prostoru známého a bezpečného zanořit.

 

 

• • •

 

 

Psaní, které se děje jako spontánní činnost, jejímž prostřednictvím si dítě naplňuje svou autentickou potřebu, a tedy vede k pocitům blaha a uspokojení.

 

 

• • •

 

 

Jazykování – člověku vlastní bytí a uskutečňování se v jazyce – není mechanickým zacházením se symboly, je to prostor vzájemnosti, je to lidský způsob sdílení, je to možnost setkat se s druhým a nechat druhého vejít k sobě. Zprostředkovává a evokuje proudění pocitů, z nichž jsme utkáni, nabízí návraty a znovuzpřítomňování, nabízí možnost být v reflexi.

 

 

• • •

 

 

Blízkost volné krajiny jako bezpečného prostoru příhodného pro spontánní dynamiku životních procesů. Bezpečný prostor jako chráněné území, které může vznikat a udržovat se živé a životodárné nejen místopisnou polohou, ale také a především stále se navracejícím a utvrzujícím rozhodováním nás dospělých ve prospěch Života. Ochranná polopropustná membrána, která obdobně jako v buňce vše obemyká, vpouští dovnitř vše, co je žádoucí a případné, nenechá vejít nic, co by způsobovalo poškození, a taktéž směrem ven třídí, co je třeba vydat, a co naopak zachovat uvnitř. Tak se buňka se svou membránou, plod v děloze, jedinec v těle, rodina ve světě ustavičně a spontánně, v bohatém předivu vzájemné provázanosti se svým okolním chaosem, s tímto potýkají, a tak se tvoří a spolu-tvoří, tak se ko-inspirují, a byť chráněné, dějí se nikoliv v izolaci, ale v sounáležitosti.

 

 

• • •

 

 

Rozmanitost nabídky dává dítěti možnost konat svobodná rozhodnutí a bez jakéhokoli vlivu, nátlaku či očekávání zvenčí si sáhnout právě po takovém materiálu, který v každém přítomném okamžiku samo rozpoznává jako žádoucí. Jednou je to dřevo, jindy kov, plast, papír, sklo…

 

 

• • •

 

 

Mocnost prožitků, které se v dítěti střádají, přichází k novému zpracování a zvnějšnění v reprezentativních hrách. Skrze ně navrací se novým zpřítomněním již zažité, nabízí se k opakovanému prožívání a stále novému uchopování a usouvztažňování – ať už se tak děje z pocitů libosti a radosti, anebo ze strachu a bolesti. Tenhle vlek za traktor přijde dost možná použít na hru, ve které se budou třeba svážet balíky z louky…

 

 

• • •

 

 

Svobodné rozhodování se děje jako rozhovor mezi srdcem a mozkem. Je­ li člověku dána autonomie, je poslední instancí v tomto rozhodovacím procesu srdce. Jakékoli vměšování zvenčí, ať očividné, anebo smysly nezbadatelné, přirozený průběh rozhodovacího aktu narušuje, dotyčného zbavuje svébytnosti a on se pak při opakovaném prožívání direktivity sám sobě zcizuje a ztrácí.

 

 

• • •

 

 

Prvotní impulz stále přichází z prostoru spontaneity. Tentokrát je jím už ale představa hotového výrobku – nové lávky přes potok. Podle míry dosavadních prožitků a zkušeností, podle míry odhodlání a podle pevnosti vůle, která se rodí a vyrůstá ze stále přítomného vstupování do svobodného rozhodovacího procesu, buď původní přání nabyde v živelném tvůrčím procesu hmotné podoby, anebo se ukáže jako ne zcela autentické, a tedy nikoliv hodné naplnění.

jak u nás_31

Proces došel až k výsledku ‒ přání postavit novou lávku se ukázalo být autentické.

 

 

• • •

 

 

jak u nás-32

Pomoc může být pomocí, vidíme-li druhého. Vidět druhého ve smyslu ho vidět-a-cítit můžeme, dokážeme-li vstoupit do jeho přítomnosti, být s ním teď a tady, tak, že vyvstáváme pro druhého jako tělo spřažené v nerozdělném a souběžném bytí se svou myslí. A on pro nás jako legitimní druhý v soužití s námi, ve své tělesnosti i se svým psychickým prostorem. Pomoc může být pomocí v prostoru lásky.

 

 

• • •

 

 

jak u nás-33

Setí semínek, kterému bezprostředně předcházelo přání mít políčko plné barevných květů. Příležitost k dlouhé posloupnosti konkrétních prožitků, v plynutí času. Napřesrok se přání možná vrátí, možná se nasytí už letos. možná se jako případné a obsáhnutelné znovu ozve až za nových okolností, v jiném životním období.

 

 

• • •

 

 

Byť to společenské poměry nevítají, jurta pro nás představuje blahodárnou oázu autonomie a autenticity.

jak u nás-34

 

 

• • •

 

 

jak u nás-35

Autonomní konkrétní konání skýtá ryzí prožitky a bezprostřední, autentické zkušenosti. Později, při cíleném a navracejícím se hledání a pojmenovávání souvislostí bytí z nich bude jako z nesmazatelných, nezvratitelných a pevných pramenů tatáž rostoucí a zrající lidská bytost moci čerpat a při trvalém zachovávání vlastní identity stavět a znovu přestavovat svůj obraz světa za současného uchopování jeho soudržností.

jak u nás-35b

 

 

• • •

 

 

jak u nás _36

Přesýpání, mísení, přelévání, mletí, bublání, kypění, drobení, lepení, kutálení, louskání, šumění, stříkání, praskání… Prostor pro sycení smyslů. Pro nacházení svého vlastního tvaru i tvářnosti světa vně.

jak u nás _Page_36-copy

 

 

• • •

 

 

Hudba nikoliv jako teorie, abstrakce a dril, nýbrž jako radost, jako rezonance se sebou samým.

 

 

• • •

 

 

jak u nás_38

Svobodně, sám ze sebe se rozhodovat znamená tvořit. Žití jako nepřetržitý tvořivý proces, jehož smysl tkví v procesu samém a v němž výsledek přichází „jen“ jako ustavičné otvírání nových, dosud nepoznaných obzorů. Až po ten poslední, až po tu poslední neznámou…

 

 

• • •

 

 

jak u nás39

Prožít počítání jako hmatatelný, všemi smysly uchopovaný a radostně prožívaný proces, v němž plasticky vystupují soudržnosti a souvztažnosti bytí. Jako proces, v němž se můžeme oddávat reflexi.

jak u nás-39-COPY

 

 

• • •

 

 

jak u nás_40

Naše existence ve smyslu naplnění ryzího biologického předpokladu přežití a života organismu odvisí od milujícnosti prostředí dospělých osob, do něhož se jako děti rodíme. Náš růst a zrání si naopak žádá autonomii. Uchopíme-li my dospělí tento paradox jakožto nutnou podmínku a předpoklad naplněného bytí, stáváme se pro dítě milujícím a respektujícím doprovodem, který nechává druhého vyvstat a díky němuž může dítě vrůstat do poměrů důvěry v sebe sama, do poměrů lásky k sobě samému, do poměrů vlastní hluboké niterné jistoty jako té jediné možné. (Poličky, ve kterých je všecko na dosah dítěte, mu při aktu rozhodování zaručují samostatnost a svébytnost.)

 

• • •

 

 

jak u nás_41

Spolu a společně při současném zachování vlastní totožnosti a soudržnosti. To je spolu-práce, to je ko-inspirace, to je sou-žití.

jak u nás-41COPY

 

 

• • •

 

 

jak u nás_42

Vaření jako laboratoř. Jako nepředvídatelný, vzrušující proces proměn kvalit i kvantit, který právě je tím, oč jde. Proces, kterým se okamžik po okamžiku, v autentickém rozlišovacím aktu každého z  konatelů-pozorovatelů každému zvlášť a v souhrnné rozmanitosti utváří prostor, děje čas, vzniká přítomnost.

jak u nás-42-COPY

 

 

• • •

 

 

jak u nás-43

Potýká-li se autopoietický lidský organismus s vnějším chaosem doteky konečky prstů, zprostředkovává dynamice uvnitř uzavřené nervové soustavy podněty spojené s prožitky lidství: vyživuje schopnost sebereflexe, provázané rozvažování a empatii.

jak u nás_43-COPY

 

 

• • •

 

 

jak u nás-Page_44

Souběžné materiály pro tytéž početní úkony jako konkrétní prožitek mnoharozměrnosti a rozmanitosti bytí, jeho souvztažností, souvislostí a soudržností.

jak u nás-44-copy

 

 

• • • • •